V rámci oslav stého výročí od postavení radnice navázal květnový podvečer na dubnovou přednášku prof. L. Hobsta o životě a díle K. H. Kepky a představil veřejnosti novou reprezentativní publikaci o prostějovské dominantě náměstí. Na úterním klubovém podvečeru vystoupilo několik autorů právě vydané publikace, aby veřejnost seznámili nejen se samotnou publikací, ale aby také prozradili něco ze „zákulisí“. Na úvod si vzal slovo prof. Pavel Marek, který přítomné seznámil s vývojem jednání a přípravou samotné stavby. Poukázal na obtížné jednání mezi představiteli prostějovské radnice s různými renomovanými architekty a hlavně na rozpaky ohledně financování celé stavby. Na jeho slova navázal M. Macík, který se zaměřil na interiér monumentální stavby. Ve svém výkladu upozornil na četné zajímavosti, mj. bohatou uměleckou výzdobu samotné stavby, výtvarná díla umístěná v rámci radniční budovy aj. Druhá část publikace, stejně jako klubového večera, byla zaměřena na lidi spojené s budovou radnice. O městské samosprávě, včetně mnoha „nej“ promluvila D. Roháčková. Kromě samotných faktů ze stoleté historie zmínila i miscelanea ze zastupitelstva, jež u veřejnosti vyvolala úsměv na tváři a jistou paralelu se současným stavem. Na závěr večera vystoupili ještě O. Václavík a J. Augustin, kteří několika větami seznámili přítomné s kapitolami o zaměstnancích města, respektive o perličkách ze zastupitelstva.

 

V rámci oslav 100 let postavení nové prostějovské radnice připravil Klub historický a státovědný ve spolupráci s Magistrátem města Prostějova přednášku o životě a díle Karla H. Kepky. Na toto téma promluvil prof. Ing. Leonard Hobst, jež kromě mimořádných odborných znalostí stavebního směru je zároveň i pravnukem samotného architekta K. H. Kepky. Ve svém vystoupení se prof. L. Hobst zaměřil na Kepkovy stěžejní  životní etapy a zejména na jeho profesní život. Přítomní v přednáškovém sále Národního domu se tak dozvěděli nejen o jeho "boji" o jazykově českou techniku, ale také střípky z rodinného zázemí. Přednáška nebyla směřována pouze k prostějovské radnici, ale k celému dílu K. H. Kepky. Realizace prostějovské radnice tak byla, stejně jako fasáda dnešní ZŠ Masarykova na Skálově náměstí, zařazena do celkového kontextu a významu Kepkova díla. Poutavé vyprávění bylo navíc doplněno bohatou obrazovou prezentací Kepkových realizací.

V letošním roce uplynulo 100 let od chvíle, kdy Karel Všetička, ředitel obecné a měšťanské školy v Kostelci na Hané, objevil na východním svahu Velkého Kosíře mohylové pohřebiště kultury s nálevkovitými poháry. A jak už to na světě chodí, že když už je jednou něco objeveno, a ví se, co je třeba hledat, následují v krátkém časovém sledu objevy další. Tak bylo těsně po 1. světové válce objeveno naprosto identické pohřebiště také na Horce u Ohrozimi. Obě nekropole prokopal prostějovský archeolog – učitel Antonín Gottwald a ty díky jemu vstoupily do povědomí evropské badatelské veřejnosti. Podle druhého místa nálezu  – Ohrozimi – dostala přídomek mohylová pohřebiště ohrozimského typu. Během dvacátého století, zejména jeho druhé poloviny, se jejich počet ustálil na čísle 17. V rámci republiky jsou specifikem střední Moravy a díky archeologickým výzkumům pracovníků Muzea Prostějovska v Prostějově a prostějovského pracoviště Ústavu archeologické památkové péče v Brně, v.v.i. vydala mnohá ze svých tajemství. Přesto zůstává řada otázek nezodpovězena a čeká na nové objevy a zcela jistě i nové postupy a metody, které nám pomohou časovou propast 5500 let překonat. Právě tolik času uteklo od doby, kdy byla na podhůří Drahanské a Bonzovské vrchoviny zakládána. Přednáška M. Šmída seznámila zájemce o nejstarší dějiny lidstva se současným stavem poznání tohoto fenoménu moravské archeologie, který představila v evropských souvislostech a pokusila se odhalit kulturní a sociální podněty jeho formování.

V únorový podvečer nám majitel soukromého muzea Pragovek a vášnivý sběratel vozidel pan Hubert Grmela přiblížil automobilismus z různých stran. Seznámil veřejnost s počátky vývoje automobilů ve světě (Karl Benz, Henry Ford), ale také v Československu (Laurint-Klement, později Škoda, Praga a Kopřivnická vozovka, později Tatra). Obeznámil publikum se základními technickými částmi osobních automobilů jako jsou karoserie, podvozek, hnací soustava, příslušenství, výstroj, výbava atd. Upozornil na provázanost prosazující se „motorové“ civilizace a zrodu dopravních nehod, a s tím spojené zavádění různých opatření vedoucích k bezpečnosti silničního provozu. Ať se již jednalo o vydávání prvních registračních značek automobilů, zavedení povinnosti řidičského průkazu či jiných bezpečnostních prvků jako jsou semafory, dopravní značky či řízení dopravy strážníky. Kromě obecné roviny vyprávění pan Grmela věnoval čas i místnímu výrobci automobilů - firmě WIKOV. Stejně tak se věnoval i rozmístění čerpacích stanic a také karosářským dílnám v našem regionu. Více jak hodinové setkání díky poutavému výkladu uběhlo velmi rychle a těšilo se velké pozornosti jak u mužů, tak i u žen. Jako majitel muzea spolupracuje H. Grmela často také s tiskem, televizí a filmem. Nabízela se tak možnost, aby příchozím povyprávěl například o účasti svých veteránů při natáčení populárního seriálu Četnické humoresky. Na to sice již nedošlo, ale přednášející přislíbil účast na budoucím klubovém podvečeru, právě s touto tematikou.

Národní přírodní památka Růžičkův lom, vyhlášená 27. 9. 1990, patří k nejvýznamnějším paleontologickým lokalitám v Evropě. Výhodná polohana jihovýchodním úpatí Velkého Kosíře lákala k osídlení již v pravěku, v současné době tvoří lokalita a její nejbližší okolé významné stanoviště vzácných druhů teplomilných rostlin, hmyzu i obratlovců, často na severní hranici rozšíření. Již více jak 100 let je Růžičkův lom proslulým nalezištěm devonských zkamenělin, typickým vysokou různorodostí nacházených organismů, mnohé druhy nesou jména přímo podle místních názvů. I přes nesporný význam tohoto místa je jeho ochrana nedostatečná. Chybí technické zabezpečení stěn lomu proti sesuvu, personální ochrana prakticky neexistuje, dřevěný plot dříve sloužící k zabezpečení objektu je zdemolovaný a spíše přitahuje nežádoucí pozornost. Není důsledně uplatňována selektivní redukce náletových dřevin tak, aby si opuštěný lom sloužící k exkurzím a vlastivědným účelům zachoval svůj přirozený ráz v okolní málo osídlené krajině s vegetací stepního charakteru. V budoucnu nebude nikdy možné zcela zabránit nelegálním sběrům zkamenělin, nicméně nové informační panely, instalované na vhodném místě, by mohly významně přispět k omezení devastace paleontologické lokality evropského významu.