LEDEN:

Jana Zapletalová - Nástěnné malby na zámku v Plumlově

Do jaké míry ovlivňuje znalost grafické předlohy či jiného inspiračního zdroje využitého malířem naši interpretaci uměleckého díla? A nakolik se nám tyto předlohy podařilo v minulosti rozpoznat? V raném novověku vynikalo mnoho malířů působících v Čechách a na Moravě neobyčejnou schopností hbitě přizpůsobovat cizí kompozice novým požadavkům místních objednavatelů a využívat jako zdroj inspirace či přímou předlohu díla slavných, především italských mistrů. S jejich kompozicemi zprostředkovanými grafickými metodami leckdy zacházeli jako s kostkami stavebnice, z nichž s velkou dávkou praktičnosti sestavovali nová umělecká díla. Příklady prezence citací různých děl v malířských realizacích na našem území by se daly počítat do stovek. Patří mezi ně rovněž Johann Georg Greiner, který s využitím grafik římského malíře Pietra Testy a Michela Dorigniho sestavil v letech 1687–1688 celý cyklus nástěnných maleb na zámku v Plumlově. Použil různé postavy z uvedených grafický listů, dal jim jiný obsah a zakomponoval je do plumlovských maleb tak, že stvořil zcela nové celky, jak pokud se formy týká, tak rovněž obsahu. Například ze dvou postav personifikace Dorigniho Obezřetnosti se v Plumlově stal Zeus a Héra, bohyně Iris se v Greinerově podání proměnila v personifikaci Noci atd. Tímto způsobem, v době raného novověku nijak neobvyklým, vzniklo nové dílo nemalé umělecké hodnoty, které mohlo sloužit k důstojné reprezentaci šlechtického sídla.